pdDots
Pokračovat na seznam skladeb
Ukázka struktury příkazu:
I taktovou čáru je prozatím nutné ohraničit mezerami.
Protože se předpokládá, že u not v jedné skladbě se nebude často měnit oktáva, není nutné toto číslo zadávat pro každou notu zvlášť. Parser jazyka pdSyntax si pamatuje naposledy použité číslo oktávy a používá jej pro noty, u kterých není definována oktáva jiná. Stejný princip platí i pro délku not, ačkoli se předpokládá častější změna tohoto parametru.
Délka trvání je od zbytku řetězce oddělena znakem / nebo *. V případě prvního znaku se jedná o podíl jedné doby a zadaného čísla. V opačném případě se jedná o násobek. Tečka za číslem délky trvání reprezentuje prodloužení tónu o polovinu jeho délky. Struktura tohoto příkazu je pevně dána a jednotlivé bloky musí, v případě jejich uvedení, být v tomto pořadí.
Ukázka struktury příkazu:
Ukázka struktury příkazu:
Ukázka použití:
První možnost tohoto zápisu se podobá funkcím v programovacích jazycích, kdy se za klíčovým slovem použijí kulaté závorky na uzavření všech argumentů.
Ukázka použití:
Tabulka syntaxe pdSyntax
| Entita | Textová reprezentace | ASCII | CZ klávesnice |
|---|---|---|---|
| nota C | c | 99 | |
| nota D | d | 100 | |
| nota E | e | 101 | |
| nota F | f | 102 | |
| nota G | g | 103 | |
| nota A | a | 97 | |
| nota H | h | 104 | |
| pomlka | - | 45 | |
| tečka za notou | . | 16 | |
| jednoduchá taktová čára | | | 124 | pravý Alt + W |
| taktová čára začátek repetice | |: | ||
| taktová čára konec repetice | :| | ||
| taktová čára - zacátek a konec repetice | :|: | ||
| taktová čára - dvojitá | || | ||
| taktová čára - konec skladby | |. | ||
| krížek | # | 35 | |
| bé | b | 98 | |
| dvojitý krížek | x | 120 | |
| dvojité bé | b | ||
| odrážka | § | 167 | Klávesa vykřičník (bez shiftu) |
| trámec | _ | 95 | Klávesa pomlčka s shiftem |
| violový klíč | C | 67 | |
| basový klíč | F | 70 | |
| houslový klíč | G | 71 |
Struktura formátu pdSyntax
Formát pdSyntax je sada pravidel popisujících strukturu vstupního řetězce. Tato syntaxe popisuje, jakým způsobem je třeba formulovat vstupní data aplikace, abychom dosáhli požadovaného výsledku.Hlavička
Hlavička obsahuje nepovinné údaje, které se vztahují k celé skladbě. Jednotlivé parametry se zadávají ve tvaru:
klíčkové slovo = parametr1 parametr2
| Vlastnost | Klíčové slové | Ukázka parametru |
|---|---|---|
| Název skladby | name | name = název skladby |
| Autor skladby | author | author = jméno |
| Předznamenání | key | key = ## |
| Metrum | time | time = 3/4 |
| Tempo | tempo | tempo = 120 |
Tělo
Tělo obsahuje definici jednotlivých hudebních entit.Hlas
Každá skladba musí obsahovat alespoň jeden hlas. Hlas je možné definovat pomocí klíčového slova voice. Povinným parametrem je název hlasu, který se píše bezprostředně za definici klíčového slova. Název se pro přehlednost doporučuje psát s velkým počátečním písmenem a je nutné, aby název hlasu byl unikátní a neopakoval se u jiných hlasů. Do kulatých závorek za název hlasu se píše definice klíče, který se použije na všech řádcích notové osnovy s tímto hlasem.Ukázka struktury příkazu:
voiceTreble(F){ }
Takt
Taktová čára se reprezentuje znakem svislá čára. Taktová čára slouží k oddělení taktů a na začátek skladby se neuvádí. Naopak entity, které nejsou ukončeny taktovou čarou, se nevyhodnotí. Tabulka ostatních typů taktových čar je obsažena v příloze.I taktovou čáru je prozatím nutné ohraničit mezerami.
Nota
- Prvním znakem zápisu noty je malé písmeno reprezentující výšku tónu nezávisle na oktávě.
- Následujícím číselným údajem je číslo oktávy.
- Následuje nepovinný blok pro zápis posuvek modifikující výšku noty.
- Zbytek řetězce reprezentuje délku trvání noty.
Protože se předpokládá, že u not v jedné skladbě se nebude často měnit oktáva, není nutné toto číslo zadávat pro každou notu zvlášť. Parser jazyka pdSyntax si pamatuje naposledy použité číslo oktávy a používá jej pro noty, u kterých není definována oktáva jiná. Stejný princip platí i pro délku not, ačkoli se předpokládá častější změna tohoto parametru.
Délka trvání je od zbytku řetězce oddělena znakem / nebo *. V případě prvního znaku se jedná o podíl jedné doby a zadaného čísla. V opačném případě se jedná o násobek. Tečka za číslem délky trvání reprezentuje prodloužení tónu o polovinu jeho délky. Struktura tohoto příkazu je pevně dána a jednotlivé bloky musí, v případě jejich uvedení, být v tomto pořadí.
Ukázka struktury příkazu:
c2/4.#
Pomlka
Jako textová reprezentace hudební pomlky byl vybrán znak pomlčky. Pomlky, podobně jako v případě not, obsahují informaci o délce trvání, která se zapisuje stejně jako v případě noty. Stejně tak se při nevyplnění délky pomlky nastaví naposledy použitá délka. V případě, že ještě žádná nastavena nebyla, použije se délka implicitní.Ukázka struktury příkazu:
-/4
Posuvka
Každá posuvka je reprezentována odlišným znakem, který je graficky co nejpodobnější. Posuvky se píší přímo k náležícím notám. Způsob použití je vidět na ukázce textové reprezentace noty.Trámec
Spojování not trámci se dá zapsat více způsoby. Klasickým způsobem je použití znaku podtrhávací čáry jako oddělovače dvou not.Ukázka použití:
c/4_d
Funkce
Funkce je v syntaxi pdSyntax označení pro příkaz upravující chování či zobrazení bloku hudebních entit. Funkce se skládá z klíčového slova a ze znaků označujících začátek a konec bloku.První možnost tohoto zápisu se podobá funkcím v programovacích jazycích, kdy se za klíčovým slovem použijí kulaté závorky na uzavření všech argumentů.
Ukázka použití:
tie(c d e f g a h)
| Funkce | Klíčové slovo | Ukázka |
|---|---|---|
| Ligatura | tie | tie(c c) |
| Akord | chord | chord(g c e) nebo (g c e) |